Dno

Kouřilas u mostu,
u tý tramky,
desítka myslim,
strašně ti ho připomínala,
jen tak jsi tam stála,
hleděla a přemýšlela,
pohledem zarytým směrem dolů,
jako by už ležel někde pod mostem,
žlutý camelky to byly,
přišel jsem a o jednu si řekl,
jako bych tím žádal i o něco jiného,
o tebe třeba, o ten tvůj pohled,
úsměv, to v pohodě jak jsi řekla,
taky ti ho to připomínalo,
já vím,
buď v klidu,
on už je jinde,
a ty jsi furt tady,
pořád jsi tu pro něj,
on už je dávno pro jinou,
a vůbec,
byl tu někdy pro tebe,
když tys udělala vše,
a on nic,
jsi tak strašně jiná, víš,
divná, namyšlená, stydlivá,
jsi protiklad v jedné mysli,
miluješ ho,
nebo ti snad jen přijde atraktivní,
ale sakra, je to kretén,
směje se ti a sere na tebe,
tak z vysoka jak to jen jde,
a ty stejně každý večer usneš,
myslíš na něj,
probouzíš se ráno,
myslíš na něj,
a pak si to všechno vyleješ tady,
na blogu o hovně,
nebo kamarádkám u cíga,
i když stejně řekneš jen část,
neřekneš o těch probrečených nocích,
kdy usínáš ve dvě ráno,
vstáváš ve čtyři,
ani o těch jizvách na levé ruce,
protože jsi zasraně línej pravák,
a už ani za hovno o tom,
že to jen kvůli němu se chováš tak,
jak se chováš poslední dobou,
ta party,
sakra ta party,
vidělas ho,
asi milionkrát,
kurva byl tak hezkej,
a ty zase takový hovno v rohu,
už ani brečet nedokážeš,
jak máš teď strašně vybrečený oči,
cos to zase udělala,
v představách sedím vedle tebe,
v noci, na tvým balkónu,
kouříme spolu ty camelky,
co on tak hrozně moc nesnáší,
asi tak jako tebe co,
diskutujeme o životě,
i když ty nemluvíš až tak o lásce celkově,
jako spíš jenom o něm,
opíráš se o mě,
jsou tři ráno,
už bys snad i spala,
ale tak strašně se ti to líbí,
jen tak si povídat,
kouřit a čumět do tmy,
žádnej flirt, žádná láska,
jen souznění dvou prázdných duší,
už vlastně spíš,
a zase se ti zdá o něm,
jak tě hrozně miluje,
a sere na všechny, chce jen tebe,
tak jako tys to dřív udělala pro něj,
a já jen usínám,
a ze všechno tě zachraňuju,
táhnu tě z toho zkurvenýho dna,
kde už ležíš tolik let,
a ne a ne se z něj vyhrabat,
líbám tě, v celku prázdně,
je to jen souznění, to není láska,
miluju tě, ty miluješ mě,
zároveň miluješ jeho,
a mě je to u prdele,
protože líbám tebe,
tohle sakra skvělý souznění,
do kterýho láska vůbec nepatří,
žádný děvky, žádný kluby,
jen my dva, na všechno spolu,
párkrát se pomilovat,
prostě se odreagovat od stereotypu,
pořádně si zašukat, nic víc,
sedíš na kraji postele,
zase kouříš,
dala by sis vodku, možná víno,
chtěla bys brečet, ale je ti to blbý,
po sexu, to nechceš,
dotýkám se tě, víš, že přede mnou můžeš,
svírám tě v objetí,
objetí zezadu, tak to dělal on,
i ten před tím, co už je dávno ztracený,
kvůli tobě, stejně jako ten druhý,
jsou všichni v píči,
jen kvůli tomu, abys ty byla v píči z něho,
už brečíš,
stírám ti ty slzy,
ale tobě to zase připomíná číslo tři,
jedno z nejdůležitějších čísel vůbec,
po něm, bohužel,
dostaň to ze sebe, zlato,
všechny ty sračky co se týkají jeho,
i to zasraný miluju tě,
zlato, lásko, miláčku,
jsi pro mě všechno prý,
nedokážu být bez tebe prý,
a pak najednou jsi největší píča prý,
lituje toho všeho prý,
nikdy si s tebou neměl nic začít prý,
moc rychle to šlo prý,
díky bohu že je konec prý,
jenže pro tebe to není jen prý,
a tak padáš zase dolu,
na dno,
ale já jsem tu pořád,
i když tu vlastně vůbec nejsem,
a zřejmě nikdy nebudu,
protože je tu on,
jsi tu ty,
ale já ne,
já jsem pořád někde na tom mostě,
a hledám tě,
a ty hledáš mě,
ale nenacházíme se.